Životu na vesnici jsem jako kladnou věc přisuzovala absenci MHD. Ploužení zacpaným městem v přeplněných autobusech a trolejbusech mě znavovalo, proto jsem se snažila chodit pěšky a jezdit na kole. Nicméně nyní bydlíme šest kilometrů od civilizace a dělíme se s chotěm o jeden vůz, občas tedy musím využít

Dámská jízda za účelem balení číšníka začala velice příjemně. Od návštěvy s maminkou uplynuly dva dny a, světe, div se, mladý muž si mě pamatoval. Soudím podle úsměvu, který jsme si spolu vyměnili, jakmile jsme s dívkami zasedly ke stolu. Jeho přístup se malinko uvolnil. Připisuji to

Jako malá a pubescentní dívka jsem vyrůstala na Bravíčkách, Luneticích, Jaroslavu Foglarovi a následně Lence Lanczové. Determinována tímto okolím jsem snila, asi jako každé děvče, o zástupů chlapců, kteří by o mě usilovali. Dost dlouho jsem si ale připadala jako chlapec já sama. Nosila

Hodný rybář

Postupem času a dospívání jsem se v otázce milostných vztahů zařadila do skupiny "hodný rybář". Možná vás zajímá, co si pod touto škatulkou představit. A pokud vás to nezajímá,

Ano, máte pravdu, k mému životu na vesnici patří i Ordinace v růžové zahradě, nekonečný seriál, jenž překoná i apokalypsu. Za paradox považuju fakt, že na Ordinaci jsem do určité doby vůbec nekoukala. Rozhodně ne sama. Věnovala jsem jí pozornost - myslím tím, že jsem se ocitla u televize v jejím vysílacím