Výprava za tím pravým - poprvé

11. červenec 2018 | 09.37 |
blog › 
Výprava za tím pravým - poprvé

Dámská jízda za účelem balení číšníka začala velice příjemně. Od návštěvy s maminkou uplynuly dva dny a, světe, div se, mladý muž si mě pamatoval. Soudím podle úsměvu, který jsme si spolu vyměnili, jakmile jsme s dívkami zasedly ke stolu. Jeho přístup se malinko uvolnil. Připisuji to páteční náladě, večerním hodinám a absenci mé maminky. Číšník od počátku žertoval, velice decentně flirtoval s námi všemi najednou, ale jen u mě dokázal vyvolat ruměnec na tváři a mravenčení v břiše. Neustále jsem nenápadně šmírovala, co se děje na baru, kam dotyčný kouká, s kým ještě flirtuje, jak od posledně zkrásněl a tiché vzdychy prokládala doušky tramínu červeného. Vnitřně jsem prožívala mírnou hormonální extázi, jež se zvyšovala s přibývajícím alkoholem. Ztrácela jsem tak i svou domnělou nenápadnost a mé flirtující úsměvy nabývaly na síle, kdykoli pikolík prošel kolem našeho stolu. Ach. Představovala jsem si nás v nejrůznějších situacích. První pusy, objetí, rande u vína, při představě sexu jsem opět zrudla až na podlahu, takže jsem radši přeskočila k představení rodičům a vyzvánění svatebních zvonů. Klasika. Takhle to vždycky začíná a nikdy nekončí. 

Ze zasnění mě vytrhla příjemná vůně deodorantu a šťouchnutí do boku od přísedící kamarádky. Vzhlédla jsem, nerudně mrkla na Lenku, a omámena Adidasem a feromony věnovala naprosto vřelý výraz číšníkovi, který se právě zastavil u nás. Můj úsměv se zvětšil ve chvíli, kdy nám hezoun začal rozlévat lahev sektu do čistých sklenic. Jak velkolepé gesto! Svatební zvony se rozezněly naplno. Když jsme se zeptaly, čím jsme si takovou dobrotu zasloužily, nepřišla odpověď ve stylu: "Nemohu dále přehlížet krásu místní blonďaté slečny (byla jsem jediná blondýna u stolu), která mě zcela uchvátila a obrala mě o pozornost při práci. Zaháním svou zdrženlivost a musím se vyslovit hned teď. Slečno, smím vás pozvat na sklenku vína? (a pak si vás vzít?)" Vlastně odpověděl něco ve smyslu: "Toto posílá nějakej muž, kterej sedí tamhle u dveří. Asi jste se mu zalíbily, holky." A nezapomenul významně mrknout. Zvony rázem utichly. Dívky nadšeně děkovaly onomu muži kýváním sklenek a ve mně se pral pocit zklamání s pocitem radosti z nepravého šampáňa. Nakonec jsem podle rad psychologů nechala průchod pozitivnímu myšlení a přidala se k rozjařeným přítelkyním. 

Netrvalo dlouho a muž jménem Kostas seděl mezi námi. Už jméno napovídalo o jeho řeckém původu. Češtinu ovládal velice střídmě, ovšem tím jsme se v danou chvíli netrápily, neboť s proudícím vínem v žilách ovládáme cizí jazyky všemi deseti, že. S příchodem Kostase se zvýšila zábava a počet objednaných sektů a snížila má schopnost vysílat flirtující pohledy směrem k číšníkovi. Navíc si Řek sedl do čela stolu, čímž ohrozil volný průchod mé sexuální energii vysílané na bar. Spíš jsem měla pocit, že ji cizinec zadržuje, jelikož se ke mně víc a víc měl. A ačkoli jsem nabývala většího uvolnění a otupění, mé sympatie mu nepatřily. Stále většinu vlastnil číšník a druhou část sekt. Nene, Kosťo, klidně nás nalejvej, ale se mnou nic nepořídíš. Doufám. Dokud budu při smyslech.

S přibývající zábavou utíkal i čas a najednou nás po třech promile ještě krásnější číšníček přišel požádat o zaplacení a odchod. Zdálo se mi, že při pohledu na tři rozjeté mladé ženy v doprovodu o dost staršího cizince se už tolik neusmívá. Chvíli jsem zauvažovala, zda nežárlí. Ovšem nějaký malý kousek vědomí, který ještě vnímal, mě rázem pleskl po tváři, hlučně se zachechtal nad tou absurdní myšlenkou a přiměl mě k doznání, že hezoun nežárlí, nýbrž se snaží zbavit bandy připitých holek. Zklamaně jsem nasadila zachmuřenou tvář, již brzy zahnalo zjištění, že starý Kosta zaplatil celou útratu za nás. Jakožto nevýdělečné studentky nás taková pozornost vždy náležitě potěšila. 

Sbalili jsme si veškeré věci a odebrali se k východu. U dveří jsem všechny nenápadně pouštěla ven, abych mohla věnovat svůj poslední pohled vysněnému objektu. Ten po nás zasunoval židle, rovnal skleničky na tác a když se naše oči střetly a já vykouzlila alkoholem neošizený úsměv, vrátil mi svůj, tentokrát však bez příměsi flirtu doprovázený pohledem: "Jojo, holky, vy ještě dneska dopadnete."

První pokus nedopadl zcela podle očekávání, ale viděl nás odejít po svých, byť za doprovodu cizího chlapa. Z toho se přece ještě nestřílí! Nebo jo? 

...

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář