Vítejte v mém vesnickém světě, který mi byl po dlouhých dvaceti a více letech strávených ve městě seslán a který jsem poměrně dobrovolně (až na pár citových vydírání) přijala. Stále se ho učím zpracovávat a zažít.

Pojďte se mnou, buďte mi vrbami, pomocníky a rádci a já se vám za to odměním svým bezbřehým úsměvem a poděkováním 

Vaše Hánice z vesnice

hanicezvesnice: Najednou se do mě vlila chuť jít něco sepsat, ale protože to byla super rychlovka, myšlenky se mi motaly jedna přes druhou, no jak píšu. Snad to příště bude lepší a klidnější a srovnanější, nicméně i tak jsem ráda A ten spánek, jo to je věc. Naštěstí se paní máma, tedy babička dost stará, abych si odpočinula, a bere Žofku hodně dolů k nim nebo ven. Cítím neskonalý vděk! A japato, že postrádáš socializaci?
A neboj, já jsem si taky říkala, že nejsem pocitově vůbec rodičovsky stavěná. Pořád si udržuju dětskou duši a trochu té nezodpovědnosti bohužel, ta se udržuje sama, ale pak najednou to člověku nedá, když vidí tu malou genetickou informaci