Vítejte v mém vesnickém světě, který mi byl po dlouhých dvaceti a více letech strávených ve městě seslán a který jsem poměrně dobrovolně (až na pár citových vydírání) přijala. Stále se ho učím zpracovávat a zažít.

Pojďte se mnou, buďte mi vrbami, pomocníky a rádci a já se vám za to odměním svým bezbřehým úsměvem a poděkováním 

Vaše Hánice z vesnice

radus: Je skvělé, že sis fakt našla aspoň chviličku pro článek. Když to tak čtu... Dost se divím... Na tvém místě bych asi spala a spala, ale chápu to, jak ti chybí kontakt se světem. Teď jsem na tom dost podobně

No a musela jsem se zamyslet v tom smyslu, že se obávám, že nejsem schopná se postarat o sebe a kočku, natož o dítě.