Vítejte v mém vesnickém světě, který mi byl po dlouhých dvaceti a více letech strávených ve městě seslán a který jsem poměrně dobrovolně (až na pár citových vydírání) přijala. Stále se ho učím zpracovávat a zažít.

Pojďte se mnou, buďte mi vrbami, pomocníky a rádci a já se vám za to odměním svým bezbřehým úsměvem a poděkováním 

Vaše Hánice z vesnice

radus: Chce se mi hrozně moc gratulovat, ale trochu mě děsí ten minulý čas na konci. No, snad jsem jen teď obezřetně laděná a opravdu gratulovat můžu!!!

Celý článek jsem teď zhltla na jeden nádech, přestože jsem ho chtěla jen otevřít a zalít si k němu kávu... No, voda na plotně bublá už nějakou minutku navíc, protože jsem musela hltat a teď musím komentovat!!!

Jak já ti rozumím... Jak mi bylo teď úzko, když jsem četla o tom roce a půl, o pocitech kolem umělého a nakonec ano, po několikáté test... Kdy už si člověk připadá jako magor, protože už ani neví, co cítí, jestli si připadá těhotně nebo je to zas jen zbožné přání...

No prostě obrovsky moc držím palce (i na nohou), aby to klaplo a bylo všechno v pořádku. Moc ráda budu číst i trpasličí příběhy!

Jo a děkuji za ten úvod. Mrknul na mě už v mailu v souhrnu článků a zahřál u